Letní tábor Vižňov u Meziměstí "Dobrodružství kriminalistiky", Termín: 9. - 22. 7. 2006

 "Jsi zatčen padouchu, dopadlo na tebe rameno spravedlnosti" slýcháme často v příbězích, kde slavný detektiv louská záhadu za záhadou. Co všechno je ale potřeba udělat, než může náš literární nebo filmový hrdina tuto větu vyřknout? Nevíte? Tak to vyzkoušíme… Na letošním táboře jsme se seznámili se základními metodami kriminalistiky a příběhy nejslavnějších detektivů i zločinců. Naučili jsme se odebírat otisky, odlévat stopy v hlíně a nasazovat želízka. Zjistili jsme, jak se zajišťují důkazy, pachové stopy. Teď už všichni víme, že k vyřešení záhady nestačí jen lupa, lulka a věrný přítel Watson…

Letní tábor Slunečnice aneb "Pod plachtami kolem světa" , Termín: 1. - 13.8. 2005

 Tento ročník byl pro nás zlomový. Přestává existovat PS M. Hrdé z Ležáků a vedení skupiny končí se svou prací s dětmi. Zbytek skupiny přechází pod Českou tábornickou unii a zakládá Tábornický klub, pod jehož hlavičkou bude tento i další tábory pořádat. Tento ročník jsme si vyzkoušeli dovednosti dovednosti nutné k přežití námořníků. Od základu se učíme uzlovat, pracovat s buzolou a mapou, zacházet se sekerou a stavět loď. Každý účastník má možnost skládat námořnické zkoušky a postupovat tak od obyčejného plavčíka a drhnutí palub až k admirálské hodnosti a velení záoceánských obrů.

Letní tábor Vižňov u Meziměstí Aneb " Jak věci pracují", Termín: 3. - 16. 7. 2004

Co z toho letos bude? Ví Bůh… Nebo výbuch? No to se ještě uvidí. Letos jsme se rozhodli tábor uskutečnit po vzoru populárního seriálu "Jak věci pracují". Proč bychom si nemohli vyzkoušet všemožné pokusy a objevit principy, na kterých se zakládá vše kolem nás. A tak si prohlížíme prťavoučké věci pod mikroskopem, lámem svělo čočkami z potravinářské želatiny, sestrojujem periskop, studujeme magnetismus, stavíme lodičky poháněné mýdlem, měříme tlak, teplotu a vlhkost, vyrábíme papír, keramiku a spoustu dalších věcí. A abychom se z té "vědecké " práce nezbláznili, prokládáme blbnutím a dováděním v přírodě a malými výlety…

Víkend ve Vranicích, Termín: 3. - 5. 10. 2003

Léto nám dalo své sbohem a šlo si na chvíli někam schrupnout. Pár měsíců teď bude sbírat síly na příští rok. Pomyslného žezla se chápe podzim. A je to opravdu znát. Den se pomalu krátí, sluníčko už tolik nehřeje a víc než jasná obloha jsou vidět zakaboněné mraky, které se do nás trefují kapkami vody. Možná závodí, kdo z nich zmáchá víc lidí. Přes to všechno jsme se rozhodli, že si léto, ten čas výletů a táborů, trošku připomeneme. Jak? No přece víkendovým výletem. Už se pomalu stává tradicí, že každý podzim vyráží naše PS na chatu do Vranic. Ani letošní podzim nebyl výjimkou. 3.10. se scházíme na náměstí ve Skutči, sedáme do autobusu a vyrážíme směr Bor. Odtud to je pěšky jen kousek. Obloha je sice trošku zatažena, ale snad to vydrží a my dojdeme za sucha. Povedlo se. Rychle vybalujeme a vyrážíme připravit dřevo na táborák. Stíny jsou čím dál tím delší a tma už přešlapuje za rohem. Chvíli sedíme u táboráku. Schválně, jestli víte, co se stane, když hodíte kaštan do ohně?!? Bouchne? A když jich tam hodíte 20, 30? nebo 50? Na výsledek jsme opravdu nečekali a radši se schovali do chaty. Výbuchy rozpálených kaštanů byly slyšet ještě hodně dlouho. V chatě je krásně teplo, v kamnech praská dřevo. Je tak akorát čas zahrát si pár her, potom zhasnout, zapálit svíčky a dát se do vyprávění trochu strašidelných příběhů. Jeden po druhém pomalu usínáme a necháváme si zdát sny veselé i strašidelné. Ráno přišlo stejně tak rychle jako noc. Po snídani si balíme věci na výlet a vydáváme se po červené do Budislavi. Cestu si zpestřujeme hádáním přísloví a sbíráním bodů za každé písmeno. V Toulovcových maštalích si dáváme malou přestávku. Po svačině se rozpoutává šišková bitva. Je čas popojít, než někdo dostane pořádný zásah. Po malém občerstvení v Budislavi se dáváme na zpáteční cestu, tentokrát po žluté. V chatě na nás čeká skvělý guláš. Po večeři už je skoro tma a někdo navrhuje vyvolávání duchů. No, nakonec, proč ne? Duchové měly asi sraz někde jinde, protože si s námi žádný z nich dostaveníčko nedal. Náladu na nás měl jen duch rytíře Toulovce. Ten nám sdělil, že pro jeho vysvobození je třeba splnit několik úkolů a projít stezku, kterou pro nás připravil. Venku už je tma, ale co se dá dělat. Zvládli jsme to všichni a ducha se nám snad vysvobodit podařilo. Už se neozval, tak si asi někde užívá zaslouženou "duší" dovolenou. V neděli ráno je nebe jak z olova. Leje jako z konve a vypadá to, že hned tak nepřestane. To asi obloha pláče nad tím, že víkend pomalu končí a my se budeme muset sbalit a po obědě vyrazit na autobus. Pršet skutečně nepřestalo a tak cesta na autobus byla pěkně deštivá. Škoda, že tenhle víkend utekl tak, jako se valí voda v řece před chatou.

"Žít aspoň týden, jako Robinson…" Znáte tu písničku? My taky. Jenže my už také víme, jaké to je, žít jako Robinson! Vyzkoušeli jsme si to na našem letošním táboře. Ptáte se jak? No, vyklopit se v děravých neckách někde uprostřed rybníka, doplavat na rákosím zarostlý rybník, by bylo určitě také zajímavé, ale my jsme na to šli jinak. Prostě jsme se rozhodli, že si letos vyzkoušíme to, co se musel Robinson naučit, aby dokázal na pustém ostrově přežít. Ale začneme od začátku. Pro náš letošní tábor jsme si opět vybrali chatu ve Vižňově u Meziměstí. Kde to je? Kousek za Broumovem, nedaleko od hranic s Polskem. Jako správní Robinsoni bysme měli cestovat lodí, jenže moře máme trochu z ruky. Takže zaoceánskou loď musel nahradit vlak. Přesto byla cesta zajímavá a aspoň nikdo nedostal mořskou nemoc. Nejprve jsme vybrali čtyři Robinsonky, které povedou své Pátky. O tom, jak budou družstva rozdělena, rozhodnou soutěže. První, co musel Robinson udělat bylo, že z vraku lodi vynosil vše, co by se mu mohlo hodit. Stejně jako on, museli naši trosečníci hledat potřebné věci a nosit je té z Robinsonek, která jim byla nejvíc sympatická. Podle výsledků soutěže se ke každé Robinsonce přidali první dva Pátci. Další své Pátky museli Robinsonky "uhodnout". Z různých indicií museli zjistit o koho se jedná. Celé družstvo se zkompletovalo při následující soutěži, kdy se měli podle instrukcí sejít všichni členové a dostavit se na další místo. A aby byla družstva trosečníků opravdu kompletní, musí mít přece ještě název a vedoucího. Tohle všechno získali Robinsonky při poslední "odhadovací" soutěži. Zajímá vás, jak se jednotlivá družstva jmenovala? Jména jsme vybírali podle zvířat, která žila na Robinsonově ostrově: Termiti, Agutiové, Leguáni a Vřešťani. Během času, který jsme trávili na našem "pustém" ostrově, jsme si toho vyzkoušeli opravdu hodně. Stejně jako Robinson jsme si udělali vlastní keramiku, sluneční hodiny, zbraně, příbytek z přírodních materiálů, slunečník, ušili si boty a ozdoby a spoustu dalších věcí. No, a abysme celý tábor jen "netroskotali", zvládli jsme si několik malých výletů. Například na Ruprechtický špičák (podle knihy dostal název Hora zklamání) a do Broumovských stěn. Jedno malé upozornění: až budete u velkého vodopádu v Broumovských stěnách, zapískejte na píšťalku! Uvidíte co se stane... Samozřejmě nechybělo koupání, hry, soutěže, táboráky a diskotéky. Během tábora mezi sebou družstva trosečníků soutěžila o to, které bude nejlepší. A přestože letos vyhrálo družstvo Termitů, snažili se opravdu všichni a příští rok to může být všechno úplně jinak. Důležité je, že jsme se těch čtrnáct dní dobře bavili. Nevíme jak vy, ale my už se těšíme na příští léto. A aby nám i vám to těšení lépe uteklo, zveme vás všechny na náš podzimní víkendový výlet, který bude 3. - 5. 10. ve Vranicích. Víc se dovíte ve Stane se...

Víkend ve Vranicích aneb putujeme za rytířem Toulovcem..., Termín: 27. - 29.9.2002

Léto už je dávno pryč a na náš letní tábor už jen vzpomínáme. Listí se pomalu pouští svých větví a snáší se dolů ve stále častějším větru. Chlad a vlhko začínají pomalu vystrkovat svoje drápky. Ježci mají už jen pár dní na to, aby si nacpali bříška a připravili s ke zimnímu spánku. Prostě pod stan nebo dokonce pod širák to už dávno není... Co ale dělat, když nechceme zůstat o víkendu doma?!? Ještě že víme o jedné útulné chatce ve Vranicích. Už to tam dobře známe, protože už jsme tam jeden víkend prožili. Naštěstí je chata volná, tak nám nebrání nic v tom, abysme vyrazili. Sbalit, zamávat a tradáááá... Páteční počasí je sice trošku "ubrečené", ale to nás přece nemůže rozházet. V chatě je trochu zima, ale tu za malou chvilku vyžene kamarád oheň, který skotačí v kamnech. Venku se stmívá opravdu brzo, takže je akorát čas na oblíbenou "noc tajemných příběhů". Cyril vypráví jeden příběh za druhým, ale jen jeden je pravdivý. Schválně, myslíte, že jsme poznali, který to je? Poznali, ale dalo nám to dost přemýšlení. I dál se tmou, kterou rozhání jen světlo dvou svíček, nesou příběhy tajemné a strašidelné. Kdo neusnul, tak poslouchá. Nakonec ale zalezeme do spacáků všichni. Sny snad nebudou tak strašidelné... Sotva zamhouříme oči, je tu ráno. Dobrá snídaně nás přivede trochu k životu. A co je dneska v plánu? No přece malý výlet. Svaz turistů z Litomyšle připravil nádherný pěší výlet "Putování za Toulovcem". Tam přece nesmíme chybět. Honem vyplnit přihlášku a vyrážíme. Trasa vede kolem Dudychovi jeskyně, přes Bor, kolem Polanky až do Pivnických roklí. Právě tady je trasa nejnáročnější. Dlouho pršelo a v řece je víc vody, než obvykle. Prodíráme se dál, až se dostaneme na cestu, která nás zavede do Zderazi. Dostáváme razítko do průkazu a malé občerstvení. Pak se vracíme kolem chaty Renospondu do Boru a dál až do Vranic. Tam už na nás čeká rytíř Toulovec, aby nám předal upomínkově diplomy a medaile. Nakonec se s námi nechá i vyfotit. Tím naše vycházka do minulých století končí, a my se vracíme do současnosti. Po večeři začíná karetní "šílenství" prokládané hrami a soutěžemi. Ani se nenadějeme a je zase večer a čas jít na kutě. Proč ten den utekl tak rychle?!? V neděli dopoledne je ještě čas vyrazit na nedávno otevřenou rozhlednu mezi Budislaví a Jarošovem. I když není moc pěkné počasí, je vidět do celého kraje. Těch "pár" schodu do nebe stálo určitě zato. Odpoledne už nezbývá nic jiného než zabalit všechny věci. Rozloučit se a tradá domů. proč to jen tak rychle uteklo?!? Mám nápad, určitě se bude všem líbit! Navrhuju delší víkedny! Co vy na to?

Letní tábor ve Vižňově u Meziměstí aneb Cesta kolem světa za 15 dní

"Plavky, pevný boty, dvoje kraťasy… co jsem to ještě chtěl… co bych tak mohl na cestě kolem světa potřebovat?!? Jo, kytaru! A jedéééém." I pro letošní rok jsme my a naše PS M. Hrdé SKUTEČ připravili letní dětský tábor. Tentokrát vyrážíme do "neprobádaných" končin nedaleko Broumova. Náš cíl se jmenuje Vižňov u Meziměstí. Za těch 15 dní jsme se rozhodli uskutečnit "virtuální cestu kolem světa" a pokusíme se seznámit se 13 státy a se vším, co je pro ně nejtypičtější. Od místa startu expedice, Vižňova, nás dělí necelé tři hodiny cesty autobusem… Huráááá, už jsme tady! Tak fofrem ubytovat, vybalit a rozdělit se mezi čtyři oddíly: Španělsko, Itálii, Brazílii a Finsko. Za tyto státy budeme celou dobu soutěžit a nakonec se ukáže, kdo je nejsilnější! Během 15 dní jsme "navštívili" 13 států z celého světa: Velkou Británii, Čínu, Finsko, Francii, Španělsko, USA, Německo, Austrálii, Řecko, Itálii, Egypt, Rusko a Brazílii. Vyzkoušeli jsme si, co je pro "středoevropana" zvláštností: golf, kriket, jedení čínskými hůlkami, střelbu lukem. Napsali jsme a zahráli svůj vlastní "americký" seriál, při cestě Francií jsme postavili papírovou Eiffelovku, v Řecku jsme uspořádali Olympijské hry a v Egyptě jsme si zahráli na archeology. No a když jsme se dostali až do Brazílie, nesměl chybět závěrečný karneval. Kromě států celého světa, které jsme procestovali pouze "virtuálně", jsme nemohli zapomenout ani na okolí Broumovska. Snad největší zážitek pro nás byl výlet do Teplických skal. Výstižně pojmenované skalní útvary stály opravdu za to! Podařilo se nám pokořit i místní "velehoru": Ruprechtický špičák. "Překvapivě" to bylo hodně do kopce a z trasy, kterou jsme si vybrali, by celníci asi moc velkou radost neměli. Před vedrem jsme utíkali na koupaliště v Meziměstí - pokud bylo otevřeno. Dlouhé zápolení dopadlo nejlíp pro oddíl "Španělsko". Právě Španělé měli nejvíce sil, trpělivosti, ale hlavně onoho pověstného štěstí. Ale co, příště to může dopadnout úplně jinak! Jak? Pojeďte příště s námi a uvidíte sami. A abyste nemuseli tak dlouho čekat tak můžete vyrazit na náš víkendový podzimní výlet. Termín se dozvíte v sekci "Stane se..."

Víkend u rybníka po Zbožnovem, Termín: 31.5. - 2.6.2002

 Blíží se Mezinárodní den dětí. Všude se pro děti něco připravuje. Ani PS M. Hrdé nesmí zůstat pozadu. To takhle zkusit něco netradičního? S účastníky výletu se scházíme u hřbitova (ó, jak romantické). Všichni jsme obtěžkáni batohy a taškami, ve kterých se nachází všechno, co má mít správný táborník s sebou. Samozřejmě nechybí ani dobrá nálada... Naštěstí se někteří rodiče smilují a většinu dětí odvážejí i s bagáží k chatkám u rybníka. Není to sice daleko, ale kdo se s tím má tahat, že jo! Teď se honem rozhodnout, kdo s kým chce ty dva dny bydlet a už se můžeme ubytovat. Šéfová nám pro jistotu ještě rozdá deky, to kdyby nám bylá v noci "náhodou" zima. Ale je jasno, sluníčko svítí a vypadá to, že to vydrží i přes noc. A teď honem připravit dřevo, rozdělat oheň a párečky už se pěkně pečou a škvaří. Všichni máme hlad, že by nám jedna Karkulka nestačila. Pak sedíme u ohně, hrajeme hry, smějeme se... Cože, ona už je skoro půlnoc? tak honem do pelechu, ráno se brzo vstává! Proč jen byla ta noc tak krátká?!? Ráno nás z chatek láká sluníčko. Přes noc spadlo pár kapek, ale ráno už je zase obloha jasná a vypadá to na krásný den. Byla by škoda toho nevyužít. Jste po snídani? Tak rychle balit a vyrážíme! Kam? No přece přes les do Luže, na Košumberk. Cesta stojí za to, je krásně, všude poskakují ptáci a zvířátka. Jsme skoro u cíle. Ale co to? Vypadá to, že na Košumberku nějak nemají otvírací den. Vadí to někomu? Tak honem rychle přes kamennou zídku, jen ať nás nikdo nevidí. Když už jsme tady...?!? Podle vyšlapané cesty nejsme první a určitě ani poslední. Procházíme si zříceninu a prohlížíme její zákoutí. Z úplného vršku je nádherný rozhled do celého kraje. Chvíli se kocháme tím pohledem a vyrážíme zpátky. "Pod Linduší" je zavřeno, tak si občerstvení dáváme až dole pod kopcem. Po chvilce odpočinku vyrážíme na zpáteční cestu. Rozhodujeme se pro cestu kolem řeky. Bude určitě zajímavější. Na zpáteční cestě hrajeme různé hry, neodoláme ani poležení v trávě. Do chatek se vracíme příjemně unaveni. Šéfová nás vítá nádherně vonícím gulášem. Pak připravujeme dřevo a rozděláváme oheň aby nám nebyla večer zima. U táboráku se vůbec nenudíme a nechybí ani noční hra. Spát jdeme stejně pozdě jako předešlý den. K večeru se počasí začíná trošku kazit. Ráno nás vítá počasí takřka "šeredné". Fouká vítr, je zamračeno a vypadá to, že se obloha každou chvíli rozbrečí. Snad stihneme aspoň zabalit a odejít. Stihli jsme to a vracíme se suší, unavení, špinaví ale spokojení. Doufáme, že se vám to všem líbilo a nenecháte se přemlouvat ani pro příště. Na závěr bych ještě rád poděkoval Českému rybářskému svaru ze Skutče že nás pustil do svých chatek a nešetřil na nás ani dřevem.

Podzimní víkend v Budislavi, Termín: 27. - 30.9.2001

Je tu zase podzim. Listí začíná žloutnout, vítr se prohání o posekaných strništích a ve vzduchu voní kouř z posekané bramborové natě. Akorát tak čas na menší výlet. Ve čtvrtek se scházíme na náměstí ve Skutči. Za malou chvíli nás autobus odváží do Proseče, kde přestupujeme na autobus do Budislavi, kde máme vypůjčeny chaty v táboře TOS Svitavy. Počasí se nám celkem vydařilo a kromě her a soutěží jsme stihli i nějaký ten výlet. Počasí nám přálo hlavně při výletu do Toulovcových maštalí. Slunce krásně svítilo a příjemně hřálo. Snad proto se nám všem (aspoň doufám) výlet líbil... Jo, a ještě poučení pro příště! Vezměte si s sebou nůši na houby...

Letní tábor v Koutech na Desnou 2001, Termín: 14.7 - 27.7.2001

Den D, hodina H: 14.7.2001, 8:30 AM Před "horní školu" ve Skutči připlouvá záoceánský parník KAROSA C735. Všude kolem je plno podivných lidí obtěžkaných batohy a kufry. Za malou chvilku je všechno naloženo a autobus se vydává na pouť, směr Jeseníky, Kouty nad Desnou. Netrvá to dlouho a za chvíli vystupujeme před chatou "U Pelikána", která lečí pár kilometrů pod Červenohorským sedlem. Před sebou máme 14 krásných dní. Vydáváme se po stopách Dr. Emila Holuba (tak se jmenovala naše celotáborová hra). Naše dva oddíly si vybraly svá jména podle zvířat, která žijí v Africe: Šakali a Hyeny. Sobotu nám zabírá vybalování, vzájemné seznamování a výroba oddílových znaků. Na pondělí jsme si naplánovali výlet na Praděd. To aby nám neuteklo pěkné počasí. Vyrážíme hned ráno. Procházíme kolem přečerpávací vodní elektrárny. Před námi se začínají zvedat kopce. Cesta je pořád strmější a strmější. Úzkou stezkou se dereme vzhůru. Už je vidět špička vysílače. Praděd je dobyt. Nahoře se válí mlha jako mlíko a fouká svěží větřík. Po krátkém odpočinku nás čeká zpáteční cesta. Vracíme se přes Švýcárnu. K večeru se vracíme do chaty. Živí a zdraví. Ti, kdo s námi byli poprvé mají za sebou křest ohněm (a nejen oni)... Pěkné počasí nám stále přeje. Došlo dokonce i na koupel v "Modré laguně". Voda je sice krásně čistá, ale všichni se divíme, že na ní neplavou ledové kry. Tak je studená. Počasí se začíná kazit až ke konci tábora. Přesto jsme toho stihli dost: Červenohorské sedlo, Velké Losiny, Sobotín,Jeseník, Rejvíz a mechové jezírko, viděli jsme dokonce historický parní vlak na nádraží v Koutech. Zasoutěžili jsme si, zahráli, vydováděli se na diskotéce, byla dokonce i stezka odvahy a navíc s bílou paní... A aby zbyla na letošní tábor památka, dostává každý účastník "cestovní pas", ve kterém jsou vypsány všechny výlety i s razítky z horských chat. Ale to už je 14 dní za námi a my musíme pomalu balit. Nechce se nám, ale nedá se nic dělat.V pátek po obědě pro nás přijíždí autobus a my se vracíme domů k rodičům... Děkujeme všem, že jste to s námi vydrželi a pokud se vám s námi líbilo, těšíme se zase za rok... A vy, kdo jste s námi ještě nebyli? Co to takhle zkusit příští rok taky?!? Bude to fajn, slibujeme...

Víkend ve Vranicích aneb noc plná hororů... Termín: 22. - 24.9.2000

Protože se nám tenhle víkend nikomu nechtělo sedět doma, dlouho jsme přemýšleli, kam by se dalo vyrazit. Mozkový závity se točej až to skřípe, když v tom, B U M, ve Vranicích má TJ Jiskra Litomyšl dřevěnou chatu, tak akorát pro nás. Netrvalo ani dvě hodiny a chata byla zamluvená a poštou putovala objednávka. A nastává rok R, měsíc M, den D, hodina H. Ve 13:25 odjíždí linkový autobus směr Bor u Skutče, odkud šlapeme asi dva kilometry pěšky. Asi po půl hodině schází zástup čítající asi 15 lidí do údolí kolem Vranického potoka. Všude je klid, je slyšet jenom zurčení potoka, který vypráví příběhy, která nasbíral za ty tisíce let co tudy teče. Kdo umí poslouchat, slyší. Příroda začíná vybarvovat usychající listí na stromech barvami, které by mistr malíř na své paletě jen těžko hledal. No prostě podzimní idylka... V první řadě je třeba se ubytovat a vyrazit na dřevo. V kopci nad chatou určitě nějaké bude. Rozdělat oheň pod otevřeným nebem není žádný problém. Zatímco si děti nad ohněm opékají párky, snažíme se rozdělat oheň v kamnech. Moc se to nedaří, kamna jsou zanesená a naposled v nich topil snad sám rytíř Toulovec. Přemýšlíme o tom, jestli bude lepší hrdinně zemřít zimou nebo se bídně udusit. Nedošlo ani na jedno. Mokré dřevo se pomalu rozhořívá, komín začíná táhnout. Za chviličku je v místnosti krásně teploučko, oheň praská a jeho odlesky tancují po trámech na stropě. Venku se setmělo. Na stole zapalujeme svíčky a začíná noc hororů... Cyril sype jeden horor za druhým, duch střídá ducha, upír upíra, ve spletitém příběhu nás nechá postupně všechny zmizet a zemřít rukou nadpřirozenou, smrtí více či méně nevysvětlitelnou. Příběh pomalu končí, všichni si posbíráme hlavy a všechno ostatní co nám duch lesa oddělil od těla. Na závěr ještě několik vtipů o blondýnách, to abychom všichni přišli na jiné myšlenky. Né, že bysme se báli, ale ta meluzína v komíně tak divně skučí... Zdá se to chvilička, co jsme se rozlezli do spacáků a už je tady ráno. Obloha je čistá a sluníčko pomalu leze z pelechu. Vysoko na obloze krouží káně a hledá si snídani. A nejenom ona má hlad. Všichni se vrháme na snídani, kterou nám šéfová připravila stejně jako káně na svou ranní kořist. A honem všichni ven, ať z toho dne něco máme... Protože okolí Toulovcových maštalí známe skoro všichni, naše kroky směřují do Pivnických roklí. Procházíme Borem u Skutče a kolem potoka přicházíme k Polance. Malá přestávka a jde se dál. Potok v Pivnicích je skoro vyschlý, ale aspoň nebudeme mít mokro v botách. Sdoláváme překážky, které nám příroda nastražila a dostáváme se k jeskyni v jedné z pískovcových skal. V batohu hledáme baterku a šup a už jsme vevnitř. Prohlížíme si vnitřek jeskyně, zkoušíme zjistit kolik písku je pod náma (třeba tam někdo zahrabal poklad,nebo možná mrtvolu) a odvážnější z nás se vydávají aspoň na kratičký výlet do úzkého tunelu, který vede kdoví kam. Když konečně vylézáme ze tmy, první, co musíme udělat, je dostat písek z vlasů a vůbec ze všeho, kam se ta potvůrka dokázala dostat. Překonáváme poslední nástrahy rokle a dostáváme se na cestu, která nás zavede až krestauraci ve Zderazi, kde si dáváme malé občerstvení. Vrchní nás kupodivu nevyhodil, i když jsme byli všichi špinaví jak loupežníci. Když jsme si trochu odpočali, vyrážíme na poslední úsek cesty. Procházíme nádherným údolím, kde se z ničeho nic rozpoutává šišková bitva. Šišky lítaj vzduchem, zásah střídá zásah a navrch má ten, kdo má po ruce nejvíc munice. Přijemně ucabrtaní se vracíme do chaty, kde pro nás šéfová připravila výborný (jak jinak) guláš. Po večeři se začíná smrákat a tak všichni účastníci vyrážejí na noční hru. Potom ještě chvíli posedíme u ohně a vracíme se do chaty, protože se začíná ochlazovat. V příjemně vytopené místnosti si chvíli povídáme, než nás přemůže únava z prožitého dne. Druhý den, hned po snídani, vyrážíme na prohlídku Toulovcových maštalí, kde si ty šťastnější zkusí slanit asi šestimetrovou skálu. Potom se začalo třepit lano a radši jsme toho nechali. Vracíme se k obědu. Pak už nám zbývá jenom uklidit chatu, sbalit si věci a tradá domů...

Kouty nad Desnou 2000

Rok se s rokem sešel a my máme za sebou další letní tábor. Tentokrát jsme se rozhodli pokořit Jeseníky. Sehnali jsme nádhernou chatu, víceméně uprostřed tohoto pohoří, v Koutech nad Desnou. A když už jsme byli uprostřed hor, nedalo se čekat nic jinýho, než že to bude především turisťák. A opravdu jsme během těch čtrnácti dní stihli projít většinu z toho, co dělá Jeseníky Jeseníkama: Praděd, Červenohorský sedlo, Švícárnu, Šerák, Keprník... Ale samozřejmě, že to nebylo jenom o turistice (to by nás přece bolely nožičky)... Uskutečnilo se několik soutěží, dobře známých z televizních obrazovek: Bludiště a AZ kvíz. V AZ kvízu kupodivu neobstál tým hvězd složený ze dvou "doktorek", jednoho "inženýra a jednoho "docenta". Ani takto "vzdělaný" tým složený z vedoucích neodstál v tvrdé konkurenci tří týmů složených z dětských účastníků našeho tábora. Úkoly a otázky v Bludišti byly zaměřeny na vodáckou tématiku ale celá akce se musela, bohužel, přemístit do klubovny, protože venku bylo tak hnusný počasí, že by ani toho psa ven ... (znáte to přísloví). A proto jez musela nahradit lavička a dravý proud židle. Ale přesto, že celá soutěž dostala "suchý kabát", měla úspěch.

Na nedaleký "Bronzový skále" alias "Bronzovce" jsme si zkusili i slaňování. Asi až na dvě výjimky, který by propadly sedákem si těch pár metrů po laně sjeli opravdu všichni. Počáteční dětské obavy vystřídalo nadšení a kdybysme nechali slanit každýho kolikrát chtěl, tak tam plašíme možná ješt teď. Další, alespoň pro nás, nezapomenutelnou akcí, byl "Indiánský den". Jak už z názvu vyplývá, celý den se nesl v duchu lovců prérie a znalců lesní moudrosti. Jednotlivé oddíly (Aztékové, Huróni a Karibikové) dostali za úkol vyrobit z kmínků mladých jasanů křeslo pro náčelníka, alespoň trochu funkční luk, čelenku a válečnou sekeru. Absolutním hitem tohoto dne byla výroba keramiky. Keramickou hlínu a kaolin dokonale nahradila cihlářská hlína ze Žďárce a kus dektury posloužil jako hrnčířský kruh. A i když ta hlína na první pohled vypadala jako něco, do čeho bych nechtěl ani šlápnout, dítka se ku podivu vrhla do práce bez nejmenších námitek. Výsledkem byly talířky, vázičky a popelníky tak zvláštních tvarů, že by profesionální hrnčíři valili oči...

Ve výčtu soutěží bych neměl zapomenout ani na "Zlatou horečku pod Bronzovou skálou". Z názvu jste jistě pochopili, že se jednalo o hru, která se inspirovala šílenstvím způsobeným objevením zlata na Aljašce. Stejně jako dávní zlatokopové si museli i naši soutěžící najít zábor ve zlatonosném potoce, brodit se v docela studené vodě a narýžovat co nejvíc zlata, které nahradily ložiskové kuličky. Cestu do banky v místním City jim komplikovali celníci a"zlý" loupežník Bujón, který je mohl kdykoli okrást a připravit o zlato, nebo dokonce o život. Vzpomenout by se dala i stezka odvahy, která byla vyznačena hořícími svíčkami v blízkém lesíku. Na trase čekaly dvě atrakce: obří netopír Alfréd (někým pokládaný za anděla) a středověký rytíř. Alfréd přežil celou stezku bez úhony, ale rytíř řádil s takovou vehemencí, ze se mu podařilo ohnout meč (samozřejmě půjčený) a do konce tábora se mu ho nepodařilo narovnat. Kupodivu nejmíň odvahy prokázala dívčí část klektivu vedoucích. Ani jednu z holek se nám na stezku dostat nepodařilo...

Abysme to jako vedoucí neměli tak jednoduchý, vymysleli jsme si na sebe taneční soutěž "Tanyny", ve které jsme se jako taneční skupina s příhodným názvem "Fiasko" trošičku strapnili předtančením a ukázkami společenských tanců. Ale co bysme to byli za vedoucí, kdybysme si neuměli udělat srandu i ze sebe. Patrně by mi nebylo odpuštěno, kdybych se aspoň letmo nezmínil o založení nového státu. Patrně nemáte tušení, že na zpáteční cestě z jednoho z výletů (k Vodopádu modrého slimáka) byl během dobývání jednoho z vrcholů založen nový stát a ihned byly rozděleny všechny funkce, od prezidenta až po striptýzovou tanečnici. Až budete chtít navštívit větrné elektrárny u Mount Chaloupka (dříve Medvědí hora), už to nepůjde bez víza. Nový stát má (zatím jenom v myšlenkách) výborně propracovanou infrastrukturu, dopravu (vzhledem ke koníčkům prezidenta po kolejích a lanovkou) a hlavně systém služeb, kdy každý najde to, co bude právě potřebovat. Zdrojem bohatství ve státní pokladně se stanou tři větrné elektrárny, které vláda nového státu znárodnila a které byly původně majetkem ČEZu. Pro nás vrcholnou akcí byla táborová svatba. Byla to blesková akce, kterou se nám podařilo připravit během jednoho odpoledne. Nejtěžším úkolem bylo vybrat "oběti"- nevěstu a ženicha. Oba dva ale přijali tu jobovku (že budou za hodinu oddáni) celkem s klidem a budoucí nevěsta dokonce s neskrývaným nadšením. Svatba proběhla se všemi patřičnými obřady a zvyky, jak se na správkou svatbu patří. Ovšem bez svatební noci, to snad chápete. A i když měla nevěsta svatební šaty ze záclony, kytici z lučního kvítí a ženichovi půjčený kvádro zrovna dvakrát nesedělo, byl to pro nás všechny nezapomenutelný zážitek.

No a to už se blížil závěr tábora a před námi byla už "jen" táborová pouť, závěrečná diskotéka s nezbytnou "čmárací nocí". Ráno si pro nás přijel autobus a my všichni jsme pochopili, že tohle je opravdový závěr těch příjemně prožitých čtrnácti dní. Nezbylo nic jiného, než se rozloučit s chatou "U Pelikána", "Modrou lagunou" a vůbec celýma Jeseníkama a vyrazit směr Skuteč. Za celý pobyt se nám podařilo přejmenovat několik míst v Jeseníkách. Vznikl vodopád "Modrého slimáka" a "Bronzová skála" podle které jsme pojmenovali dokonce jednu hru. Na závěr musím poděkovat našemu "šéfovstvu" za trpělivost, kterou měli nejenom s dětskými účastníky, ale i s námi vedoucími, protože i vedoucí dokážou někdy pořádně zazlobit. A proto, šéfová, šéfe, díky... A teď už jenom zbývá říct: za rok? Možná ? Snad? No jasně!! Všichni, kdo jste s námi letos byli, uvidíme se zase za rok. Nashle...